2. Zdroje radonu
Zdrojem radonu je podloží objektu, stavební materiály, ze kterých je objekt postaven, a podzemní voda, ve které se radon rozpouští.
Podloží
Dominantním zdrojem radonu je geologické podloží. Jak již bylo uvedeno v kap.1, přírodní radionuklidy jsou ve stopovém množství ve všech horninách. Jedná se především o uran 238U. Uran tvoří samostatné minerály (např. uraninit - smolinec - viz obrázek na úvodní stránce, uranové slídy) nebo je přítomen v horninových minerálech jako biotit, zirkon a apatit atd. Jednotlivé typy hornin dělené podle vzniku mají značně rozdílný obsah uranu. Zjednodušeně se dá říci, že nejméně uranu a jeho rozpadových produktů je v sedimentárních horninách typu pískovců, jílovců a slepenců (tyto horniny byly již jednou zvětrávacím procesem rozrušeny, separovány, přetransportovány, usazeny a nakonec diagenezí zpevněny). Střední obsah uranu mají metamorfované (překrystalizované) horniny typu pararuly. Tyto horniny vznikají z vyvřelých (magmatických) i sedimentárních hornin. Nejvyšší obsah uranu a jeho rozpadových produktů mají vyvřelé horniny typu syenitů, žul, granodioritů, bazaltů apod. Tyto horniny vznikají utuhnutím magmatu, který vzniká přetavením hornin ve svrchním plášti Země. Při diferenciaci zemského tělesa (žhavotekutá fáze vývoje Země) došlo ke klesání těžkých prvků směrem ke středu Země. Tím se stalo, že koncentrace uranu a jiných těžkých prvků s hloubkou roste. Z místa vzniku vystupuje radionuklidy obohacené magma do zemské kůry, kde tuhne a vytváří tělesa intruzivních vyvřelin, které nazýváme plutony, batolity, lakolity nebo tvoří v podloží žilné vyvřelé horniny. Část magmatu se dostane vulkány (sopkami) až na povrch v podobě vulkanických láv a tefry (popela). Protože horninové složení českého masívu je z velké části tvořeno právě vyvřelými a metamorfovanými horninami (krystalinika), je zřejmé, že přísun radonu, z tohoto radionuklidy obsahujícího podloží, je vyšší (viz obr. 2.3).
Podzemní voda
Radioaktivní plyn radon se rozpouští ve vodě. Podzemní voda, která proudí skrz horniny a zeminy obsahující radon, je tímto plynem nasycována. Nejvyšší obsah radonu z tohoto důvodu vykazuje spodní voda v geologickém profilu tvořeném vyvřelými horninami (žula, pegmatit, porfyr, syenit), nižší v oblastech se zásaditými horninami (gabro a diabas) a nejnižší v sedimentech (vápenec, pískovec) - viz tab. 2. Při využití této vody pro zásobování pitnou a užitkovou vodou, dochází k uvolňování tohoto plynu v objektech. Radon se z vody dodávané do budovy uvolňuje do ovzduší např. při sprchování, mytí, praní apod. I přes lokální krátkodobé vysoké koncentrace, není tento zdroj radonu nijak významný.
Stavební materiály
Zdrojem vyšších objemových aktivit radonu v ovzduší objektu může být i zvýšený obsah rádia 226Ra (poslední prvek v rozpadové uranové řadě před radonem) ve stavebních materiálech. Jejich základem jsou většinou horniny, zeminy a stavební materiály s často velmi rozdílným obsahem uranu (viz obr. 1). Materiály nejsou obvykle používány v původní formě, ale jsou drceny, mlety a tepelně upravovány, což může vést k většímu uvolňování radonu z povrchu zrn a tím ze stavebního materiálu do interieru objektu.
Průměrné hodnoty hmotnostní aktivity rádia 226Ra v Bq/kg stavebních materiálů:
Obr. 1
Průměrné a maximální hodnoty objemové aktivity radonu v horninových typech Českého masívu:
Přehledná mapa radioaktivity hornin ČR:
